Přeskočit na obsah

128 – Dej rosu, nebe nad námi (Rorate)

Dej rosu, nebe nad námi, / ať z oblak skane spása.

1. Odlož hněv svůj, ó Pane náš, / a zapomeň už na naše nepravosti. / Hle, tvé svaté město je pouští, / opuštěný je Sión, / Jeruzalém je liduprázdný, / to místo tobě zasvěcené, / dům tvé slávy, / kde k chvále tvé zpívali otcové naši.

Dej rosu, nebe nad námi, / ať z oblak skane spása.

2. Pro hříchy své stali jsme se lidem nečistým / a odpadli jsme jako zvadlé listí. / Jako vichr nás uchvátily naše viny, / když jsi před námi ukryl svou tvář / a vydal nás napospas nepravosti naší.

Dej rosu, nebe nad námi, / ať z oblak skane spása.

3. Pohlédni, Pane, / na ponížení lidu svého, / ať přijde ten, jenž přijít má. / Pošli Beránka, / ať vládne zemi, / od Skály na poušti / až k hoře siónské dcery. / Ať on sám sejme jho poroby naší.

Dej rosu, nebe nad námi, / ať z oblak skane spása.

4. Přijmi útěchu, přijmi útěchu, můj lide drahý, / neboť blízko je tvoje spása. / Proč se stále trápíš v úzkostech, / proč tě bolest svírá? / Zachráním tě, / neboj se, doufej! / Vždyť já to jsem, já Hospodin, Pán a Bůh tvůj, / Izraelův Svatý a Spása tvoje.

Dej rosu, nebe nad námi, / ať z oblak skane spása.

Roráte, caeli, désuper, / et nubes pluant iustum.

1. Ne irascáris, Dómine, / ne ultra memíneris iniquitátis: / ecce cívitas Sáncti / facta est desérta, / Sion desérta facta est, / Jerúsalem desoláta est: / domus sanctificatiónis tuae / et glóriae tuae, / ubi laudavérunt te patres nostri.

Roráte, caeli, désuper, / et nubes pluant iustum.

2. Peccávimus, et facti sumus / tamquam immúndus nos, / et cecídimus quasi fólium univérsi, / et iniquitátes nostrae / quasi ventus abstulérunt nos: / abscondísti fáciem tuam / a nobis, / et allisísti nos / in manu iniquitátis nóstrae.

Roráte, caeli, désuper, / et nubes pluant iustum.

3. Vide, Dómine, / afflictiónem pópuli tui, / et mitte quem missúrus es: / emítte Agnum / Dominatórem terrae, / de Petra desérti / ad montem fíliae Sion, / ut áuferat ipse / iugum captivitátis nostrae.

Roráte, caeli, désuper, / et nubes pluant iustum.

4. Consolámini, consolámini, pópule meus, / cito véniet salus tua: / quare moeróre consúmeris, / quia innovávit te dolor? / Salvábo te, / nóli timére, / ego enim sum Dóminus Déus tuus, / Sanctus Israel, redémptor tuus.

Roráte, caeli, désuper, / et nubes pluant iustum.


M1

TN: Francie kolem r. 1610