Přeskočit na obsah

311 – Matka pláče

Noty k písni číslo 311 – Matka pláče

1. Matka pláče, ruce spíná: / Ach můj Bože rozmilý! / V žalu vidí svého Syna, / jak jej na kříž přibili. / V této době plné bolu / chce tu býti s Ježíšem, / rány jeho nese spolu / ve svém srdci mateřském. / Pro bolesti, pro žalosti / srdce svého čistého / odpusť nám, jichž nepravosti / ten meč vbodly do něho.

2. Ke kříži teď pozdvihuje / oči pláčem zkalené, / s mečem v srdci pozoruje / nohy, ruce zraněné; / ruce, které líbávala, / které vždy jen žehnaly, / nohy, které vídávala, / k ubohým jak spěchaly. / Pro bolesti, pro žalosti / srdce svého čistého / odpusť nám, jichž nepravosti / ten meč vbodly do něho.

3. Synáčka, jejž s pečlivostí / po Siónu hledala, / teď jí navždy s ukrutností / Kalvárie odňala. / Zde na kříži dokonává / její lidská naděje, / svou krev její dítě dává / do poslední krůpěje. / Pro bolesti, pro žalosti / srdce svého čistého / odpusť nám, jichž nepravosti / ten meč vbodly do něho.

4. Potom z dřeva kříže sňali / tělo svaté k pohřbení, / matce syna na klín dali / k poslednímu loučení: / Kde je krása těla tvého, / kde jas svatých tváří tvých? / Kam se božská jiskra děla / a zář očí nebeských? / Pro bolesti, pro žalosti / srdce svého čistého / odpusť nám, jichž nepravosti / ten meč vbodly do něho.

5. S Marií chcem naříkati / nad našimi vinami / a s ní chceme k Bohu lkáti: / Ach, smiluj se nad námi! / Kéž bychom se z hříchu káli / a pak s Matkou bolestnou / došli v nebi věčné chvály / za věrnost a lásku svou. / Pro bolesti, pro žalosti / srdce svého čistého / odpusť nám, jichž nepravosti / ten meč vbodly do něho.


M1 2 3

Tx: J. V. Kamarýt 1829 – N: vžitý