382 – Ó srdce kamenné

1. Ó srdce kamenné, rozpomeň se, / jakou tíž Spasitel pro tě nese. / Na horu přináší Kristus Ježíš / ze dřeva tvrdého přetěžký kříž, / poplivaný, zbičovaný, / na smrt jde vyprovázen pohany.

2. Ach, kat mu ovíjí bodláčím skráň, / železem probíjí nohu i dlaň, / do země zaráží krvavý kmen; / hle, Kristus Pán visí na hřebech jen. / Krev se řine, síla mine, / proč jsi jej opustil, Hospodine?

3. A žízeň mučivá v nitru pálí, / vody mu ni kapky nepodali. / Ach, kdo jej vystavil této muce? / Ukrutně kdo probil nohy, ruce? / Jen jediná je příčina: / toť přemnohá duší našich vina.

4. Na ruce, nohy, bok, člověče hleď: / prýští ze svatých ran pramenů pět, / bys omyl duši svou od hříchů v nich, / bys též lék nalézal v svých nemocích. / Kolik je ran, tolik je schrán, / abys byl k životu vždy zachován.

5. Děkuj a polituj s lotrem svých vin, / aby ti odpustil též Boží Syn, / aby tě milostný nebeský Král / po smrti do svého království vzal. / „Hříchů lituj, chceš-li být můj!“ / to tobě vzkazuje z kříže Bůh tvůj.

M_{1 2 3 4}

TN~: KSJ 1863