513 – Hleď, mocný Hospodine

Vstup
1. Hleď, mocný Hospodine, / k nám z věčných nebes hor, / již oltář jasný kyne / a zbožný pěje sbor; / ó kéž se v této době / proud slzí vyroní / a obrátí nás k tobě, / nám tebe nakloní.

2. Jak veliký jsi, Pane, / jak slavné jméno tvé! / Tvůj dech vším světem vane, / vše řídíš v moci své. / Ó budiž tobě vzdána / čest, chvála navěky! / Tys věčná spásy brána, / zní vesmír daleký.

Před evangeliem
3. Své církvi pravdy slova / jsi svěřil bezpečně, / v nich ona spásu chová / všem těm, kdo věří v ně; / vždyť jenom svatá víra, / ač svět jí pohrdá, / zdroj štěstí otevírá, / lék choré duši dá.

Obětní průvod
4. Co, Pane, tobě dáme / v dar za hřích spáchaný? / Co nejdražšího máme, / je Syn tvůj seslaný. / Buď pro smrt tvého Syna / kajícím hříšníkům / dnes odpuštěna vina / a trest nám viníkům.

Přijímání
5. Hle, z nebe k nám sestoupil / Syn Boží na oltář, / svou krví nás vykoupil, / k nám sklání božskou tvář; / chce býti naším hostem, / svá srdce chystejme / a zasvěťme je ctnostem, / Přijď, Pane! volejme.

6. Ó vítej, Pane Kriste, / již tebe objímám, / stvoř ve mně srdce čisté, / ať v dobru prospívám. / Sil mě svou krví, tělem, / ať víru zachovám / a s ďáblem nepřítelem / v boj vítězný se dám.

Závěr
7. Již oběť Ježíšova / se vznesla k výšinám / a z nebe milost nová / se hojně snáší k nám. / Nuž spějme k povolání, / kam Bůh nám pokyne, / ať nás pak po skonání / mzda věčná nemine.

M

Tx N~: 17. stol.