819 – Jakou to vůní dýchá zem

1. Jakou to vůní dýchá zem, / když rozvíjí se háje? / To každý kvítek kolkolem / velebí Kněžnu máje. / Vítej nám, vítej, světice, / Královno rajských květů! / Ať nejkrásnější kytice / hlásá tvou lásku světu.

2. Ať k poctě Panny Marie / vše voní, zpívá, jásá. / Čistotu chválí lilie, / tvou lásku růže hlásá. / Fialka mile v pokoře / před krásou tvou se kloní / a v nížině i na hoře / k tvé slávě zvonky zvoní.

3. I my teď písní oslavme / ten nejčistší květ máje, / oltáře kvítím upravme, / ať chrám je obraz ráje. / Ozdobme srdce důvěrou, / svěřme se vlídné péči, / vždyť Matka rukou laskavou / svým dětem rány léčí.

4. Kéž pod tvou stálou ochranou / zraje žeň Syna tvého, / ať květy duší nevadnou / v náporech vlivu zlého. / Ve vláze Boží milosti / zdroj života ať máme / a v naději a ve ctnosti / žijem i umíráme.

Tx: Poimon 1856 – N~: Šteyer 1683