829 – Ejhle, oltář

Vstup
1. Ejhle, oltář Hospodinův září, / přesvatá nám oběť nastává, / kterou po tisíc let s jasnou tváří / otčina den ze dne konává. / Za příkladem dávným se to děje / svatých Cyrila a Metoděje, / kteří rozkaz Kristův plnili, / paměť smrti jeho slavili.

2. Sláva, sláva na výsostech Bohu, / nad Betlémem pěli andělé; / a ten zpěv se podnes nad oblohu / k nebes Pánu vznáší vesele. / Nechať jen se věčně věků vzdává / Králi králů po všem světě sláva, / kterou předkům našim věstili / apoštolé naši přemilí.

Před evangeliem
3. Zaznělo nám slovo pravdy věčné / ústy Soluňanů před věky, / dodnes v lahodě zní nekonečné / a svět zaznívá jím daleký: / Přinesli nám oni Písmo svaté, / bychom ze studnice této zlaté / moudrost nebes povždy vážili, / Bohu sloužiti se snažili.

Obětní průvod
4. Přijmi, Otče, oběť nekrvavou, / kterou při večeři poslední / slavil Syn tvůj s myslí přelaskavou: / Přívětivě na nás pohlédni, / jak jsi vlídně k Velehradu hleděl / a svou milost lidu připověděl, / když se na Moravě slavila / první oběť tobě přemilá.

5. Svatý, svatý, svatý Hospodine, / slávy tvé jsou plná nebesa, / láska tvoje všemu tvoru kyne, / ať svět celý tobě zaplesá! / Sestup, Kriste, přezázračně dolů, / ať se tobě pokloníme spolu / s celou vlastí, s celým národem, / s otci Cyrilem a Metodem.

Přijímání
6. Otevřela se již nebes brána, / slovo zázračné kněz vyslovil; / vítej, duše, vítej Krista Pána, / jenž se v způsob chleba, vína skryl. / Občerství tě krví svou a tělem, / spojíš se dnes se svým Spasitelem, / jenž svůj drahý život za tě dal / a tě k sobě Soluňany zval.

7. Vítej, Kriste, vítej, Chlebe živý, / Beránku, tys hříchy světa sňal; / pohleď, jak jsme tebe žádostiví, / všechny jsi nás k sobě povolal. / A my hříchem ztratili jsme nebe, / kéž je zase najdem skrze tebe / přímluvami apoštolů tvých, / věrozvěstů našich slovanských.

8. Nechť tvůj oltář nikdy neuhasne / v našich zbožných vlastech slovanských, / nechť se denně k báni nebes jasné / vznáší oběť z chrámů křesťanských, / která tisíc let již stále plane, / oslavuje tebe, věčný Pane, / posvěcuje srdce národa, / čeleď Cyrila a Metoda.

Závěr
9. Vyslyš, Pane, vyslyš prosbu vřelou, / kterou k tvému trůnu skládáme: / Požehnej vlast, žehnej církev celou, / zůstaň s námi, zbožně žádáme. / Provázej nás na vezdejší pouti, / nedej svému lidu zahynouti, / pro zásluhy ze své oběti / vylej milost na své na děti.

M

T~: J. Soukop 1860/67 – N~: P. Křížkovský 1863