381 – Veliký jsi, božský Pane
1. Veliký jsi, božský Pane, / na bolestné cestě své, / jako kníže opásané / kráčíš na smrt hotově. / Pokoj svatý z tváře svítá, / blahem plní duši tvou, / láska tvá kříž těžký vítá / s touhou srdce radostnou.
2. Chtěje dáti světu všemu / světlo pravdy nebeské, / z trůnu nebes k lidu svému / spěcháš v strasti pozemské. / Srdcím neseš pokoj pravý, / hříšným spásu zvěstuješ, / slovem lásky bez únavy / k Otci svému všechno zveš.
3. Na Golgoty svaté témě / kráčíš cestou bolestnou, / klesáš znaven na tvář země, / hloží věnčí hlavu tvou. / Snášíš hany lidu svého, / smýváš naši nepravost, / v těžkém bolu kříže tvého / září božská velebnost.
4. Neseš žal a muky kříže / s myslí Otci oddanou, / všechny voláš k sobě blíže, / těšíš Jana, matku svou. / Prosíš Otce za své vrahy, / za hříšné se přimlouváš, / Lásko věčná, Kriste drahý, / Spasiteli, Bože náš!
5. Zem se chvěje, slunce hasne, / hrob své nitro otvírá, / nebe, země hrůzou žasne, / Spravedlivý umírá! / Umučený Spasiteli, / klaň se tobě každý duch, / obor světa hlásej celý: / Pan jsi náš a svatý Bůh!
6. Smrtí svou, ó Spasiteli, / duše draze koupené / vedeš jako pastýř bdělý / v nebe, hříchem ztracené. / Bože lásky Jezu Kriste, / v kříži tvém má spása je, / tobě dávám srdce čisté, / v tebe pevně doufaje.
7. Na rodinu shlédni svoji, / na lid, který tebe ctí, / sil nás v bídě, v těžkém boji / přispěj nám svou milostí! / V bolestné pak smrti chvíli / potěš duši ztrápenou, / uveď ji, ó Jezu milý, / v slávu nebes blaženou!
M1 2 3
N: Hlucháň 1955