Přeskočit na obsah

882 – Pospěš, duše, do svatyně

Noty k písni číslo 882 – Pospěš, duše, do svatyně

Vstup
1. Pospěš, duše, do svatyně / k nejsvětější oběti, / avšak nejdřív znej se k vině, / hříchů začni želeti. / Potom k lásce Mariině / s prosbou obrať pohled svůj. / V nebi, mocná Přímluvkyně, / za nás hříšné oroduj! / Jaké blaho v pouti zdejší, / že Tě Matkou můžem zvát! / Zdrávas, Panno nejkrásnější, / zdrávas, zdrávas nastokrát!

2. Sláva Bohu na výsosti! / znělo v onen okamžik, / za nějž srdce nikdy dosti / nevyzpívá vroucí dík. / Tuto chvíli od věčnosti / Bůh měl ve svém úradku: / Bez poskvrny nepravosti / zvolil si tě za matku. / Jaké blaho v pouti zdejší, / že Tě Matkou můžem zvát! / Zdrávas, Panno nejkrásnější, / zdrávas, zdrávas nastokrát!

Před evangeliem
3. Boží moudrost blahou zvěstí / hloubky své nám odkrývá. / Ó, jak velké taje štěstí / duše při tom prožívá! / Co v tvé nitro doved vnésti / andělského posla ret, / že z tvé čisté ratolesti / vypučí nám boží květ! / Jaké blaho v pouti zdejší, / že Tě Matkou můžem zvát! / Zdrávas, Panno nejkrásnější, / zdrávas, zdrávas nastokrát!

Obětní průvod
4. Chléb a víno kněžské dlaně / k oběti již zvedly výš. / Když se, duše, díváš na ně, / zda jim také rozumíš? / Po příkladu matky Páně / uměj sebe v oběť dát, / i když v slzách vlhnou skráně, / nepřestávej milovat! / Jaké blaho v pouti zdejší, / že Tě Matkou můžem zvát! / Zdrávas, Panno nejkrásnější, / zdrávas, zdrávas nastokrát!

Přijímání
5. Svatý pokrm nám se chystá / v nejsvětější svátosti. / Přistup, vždyť tu dosti místa, / kdo jsi v rouchu milosti! / S Marií přivítej Krista! / Kéž by v tobě oheň vzplál / jako v ní, když dozajista / vzkříšen se jí ukázal! / Jaké blaho v pouti zdejší, / že Tě Matkou můžem zvát! / Zdrávas, Panno nejkrásnější, / zdrávas, zdrávas nastokrát!

6. V Beránkově krvi svaté / zbaveno je lidstvo vin. / Božské tělo z kříže sňaté / položili Matce v klín. / Vy, kdo kolem pospícháte, / zastavte zde šlépěj svou, / rcete, zda kde uhlídáte / větší bolest nežli mou? / Jaké blaho v pouti zdejší, / že Tě Matkou můžem zvát! / Zdrávas, Panno nejkrásnější, / zdrávas, zdrávas nastokrát!

7. Ještě jenom malou chvíli, / potom vrátíme se zpět, / bychom v žití nezbloudili; / kdo nás bude provázet? / Apoštolům Ducha síly / vyprosila tvoje dlaň. / Buď i s námi cestou k cíli, / požehnáním svým nás chraň! / Jaké blaho v pouti zdejší, / že Tě Matkou můžem zvát! / Zdrávas, Panno nejkrásnější, / zdrávas, zdrávas nastokrát!

Závěr
8. Drahá oběť skončena je. / I tvůj život dokonal, / leč tvůj Ježíš v sídlo ráje / s tělem, s duší si tě vzal. / Kéž by každý umíraje / u tvých nohou tiše kles: / Hle, má duše, Matko, tvá je! / Provázej ji do nebes! / Jaké blaho v pouti zdejší, / že Tě Matkou můžem zvát! / Zdrávas, Panno nejkrásnější, / zdrávas, zdrávas nastokrát!


M

T: Č. Tomíško 1942 – N. St. Mach 1942