Přeskočit na obsah

895 – Před tebou, Bože, skláníme své hlavy

Noty k písni číslo 895 – Před tebou, Bože, skláníme své hlavy

Vstup
1. Před tebou, Bože, skláníme své hlavy / a přinášíme duše zraněné. / Kéž by tu s námi, Králi věčné slávy, / lid Boží vyznal všechny hříchy své. / Ať světci naši, kteří žijí v ráji, / přímluvou mocnou nás teď podpírají, / když vstoupili jsme do svatyně tvé.

Před evangeliem
2. Všem věkům dávals svaté muže, Pane, / a obdařils je duchem moudrosti, / by odkrývali hloubky nevídané / tvých příslibů a tvojí milosti. / Náš svatý Jan, ten svědek pravdy věrný, / nám odhaloval pramen nepřeberný, / jenž tryská, Bože, z tvojí věčnosti.

K obětování
3. Když chléb a víno do rukou kdys brával / kněz-hrdina ve svaté oběti, / on v tobě stále silnějším se stával / pro chvíle vrcholného vzepětí; / když v mukách Jeho život uhasínal, / duch nezlomný se k Tobě, Bože, vzpínal, / svou trýzeň těla v oběť nesl ti.

4. My stojíme zde před tvou Kalvárií, / teď celé nebe se k nám přiblíží. / S úžasem víry kleknem před hostií / a v svaté bázni vzhlédnem ke kříži. / Co můžem dát tvé lásce nekonečné? / Jen srdce své, ač slabé, ale vděčné, / že jsi nás, Kriste, s Otcem usmířil.

K přijímání
5. Dřív než k nám přijdeš ve Svátosti svojí, / očisti ústa, zrak i srdce nám, / ať otevřem se přítomnosti tvojí, / kde denně čerpal sílu svatý Jan. / Tys byl vždy jeho, on ti patřil navždy. / Tak jako on ať k tobě přilne každý / s vědomím, že jen tys náš Bůh a Pán.

6. Ježíši, pro nás hříšné umučený / a vzkříšený pro naše spasení, / dáváš nám pokrm nedozírné ceny, / by nehladověl tvůj lid zemdlelý. / Ty, živý Bože, žiješ také ve mně, / změň ve světlo mé duše stíny temné, / jediný zdroji pravé proměny.

Závěr
7. V zástupu těch, kdo tvoří české nebe / a zbavují nás běd a neštěstí, / Jan z Nepomuku, který slaví Tebe, / nám zdobí kaple, mosty, rozcestí. / Má v rukou kříž a hvězdy kolem skrání, / své zemi vyprošuje požehnání / a spásu těm, kdo upřímně ho ctí.

8. Mlčením jeho ústa zpečetěná / nic nezradila z Božích tajemství, / když duše byla Tebe, Bože, plná, / svou smrtí pravdě vydal svědectví. / Kéž i nám slabým vyprosí dost síly, / abychom, Pane, vždy Ti věrni byli, / v zápasu se zlem došli vítězství.


M

T: E. Křivánková 2004 – N: Zd. Pololáník 2004