124 – Jak růže krásná
1. Jak růže krásná z Jericha, / když v ranní rose oddychá, / tak Matka Páně na nebi / svou krásou Syna velebí, / je spanilá.
2. Z ní přijal Bůh sám tělo své / pro rány kříže bolestné; / a duši, ďáblem svedenou, / z původní vlasti vyhnanou, / do ráje zve.
3. Adamův dluh je zaplacen / a člověk nebi navrácen, / tím plodem Panny přečisté / svět veškeren je zajisté / teď přetvořen.
4. Ó Kriste, tys náš Mesiáš, / tys cesta, pravda, život náš. / Ty, synu Panny Marie, / až srdce naše dobije, / rač spasit nás.
M1 2 3
T~: KSJ 1863 – N: Šteyer 1683