125 – Sešli, nebe, Spasitele

Vstup
1. Sešli, nebe, Spasitele, / vydej nám ho země klín! / Zněly světem v touze vřelé / prosby otců v noční stín. / Vyslyšel Bůh jejich hlasy, / seslal Krista, dárce spásy, / v den se mění temná noc, / peklo ztrácí svoji moc.

2. Pán je blízko, nečekejte! / od Jordánu zní k nám hlas. / Cesty Pánu přichystejte, / pro pokání nastal čas! / Litujeme všech zlých činů, / Pane, odpusť naši vinu, / ať podle tvých příkazů / žijem k tvému obrazu.

Před evangeliem
3. Uč nás Otce svého znáti, / jeho moc a dobrotu, / rač nám Ducha pravdy dáti, / chraň své církve jednotu. / Až v den soudu přijdeš zase, / Synu Boží, v hrozné kráse, / uveď duše věrných svých / v radost sborů andělských.

Obětní průvod
4. Když dozrála plnost času, / anděl přišel zvěstovat, / že Bůh pro všech lidí spásu / Syna slíbil v oběť dát. / Přijmi, Kriste, od svých dětí / věčnou účast na Oběti, / přijmi, co v nás tvého jest, / jako náš dík za tvou zvěst.

Přijímání
5. Aj, Sióne, k tvému městu / věčné slávy Král jde již. / Urovnej mu přímou cestu, / doly zdvihni, hory sniž. / Tvůj kříž nese ve svém kříži, / lásky pln se k tobě blíží; / aby tvoje hříchy sňal, / sám se v oběť Otci dal.

6. Radujte se, Pán se dává / jako chléb nám hříšníkům. / U bran srdcí očekává, / že si najde v nich svůj dům. / Přijď, ó přijď k nám, svatý hosti, / čekáme tě s toužebností; / tělem svým a krví svou / buď nám spásy zárukou.

Závěr
7. Zůstaň, Pane, stále s námi, / rozum vírou osvěcuj, / srdce skleslé nehodami / láskou svou vždy rozněcuj. / Naděje ať světlo jasné / v duši nikdy neuhasne, / ukazuje cestu nám / k věčné slávy výšinám.

M

Tx N (~ Holain 1883): KSJ 1863