220 – Chtíc, aby spal

1. Chtíc, aby spal, tak zpívala / Synáčkovi / Matka, jež ponocovala, / miláčkovi: / Spi, nebes dítě milostné, / Pán jsi a Bůh, / pěje ti v lásce celý ráj, / pozemský luh.

2. Tobě jsem lůžko ustlala, / Spasiteli, / k chvále tvé tvory svolala, / Stvořiteli! / Zasvitl z nebe hvězdy jas / v jesličky tvé, / národy všechny světlem svým / k Betlému zve.

3. Dřímej, to matky žádost je, / holubičko, / v tobě se duše raduje, / ó perličko! / Nebesa chválu pějí tvou, / slávu a čest, / velebí tebe každý tvor, / tisíce hvězd.

4. Ó lilie, ó fialko, / ó růže má, / dřímej, má sladká útěcho, / zahrádko má! / Labuti má a loutno má, / slavíčku můj, / dřímej, má harfo líbezná, / Synáčku můj!

5. Miláčku, spi a zmlkněte, / andělové, / před Bohem se mnou klekněte, / národové! / Sestoupil vpravdě Boží Syn / na naši zem, / přinesl spásu, pokoj svůj / národům všem.

Tx N: Michna 1647