282 – Betlémské světlo

Vstup
A 1. Betlémské světlo nad celou zemí / temnoty duší otevírá. / Prohlédli slepí a zpívají němí, / slovo si hledá vroucí víra. / Král pokoje ta slova zná, / tak mocná a tak líbezná.

A 2. Zahřmělo z nebe v andělském sboru: / Sláva buď na nebesích Pánu! / Na zemi každému lidskému tvoru / mír, který zhojí každou ránu! / Dnes ve vzpomínce na Betlém / jdem za mírem a za světlem.

Před evangeliem
B 3. Najdem je jistě. Pozorně slyšme / přesvaté slovo, jméno Ježíš. / Pane náš, zahynem v temnotě hříšné, / pokud ty sám nás neosvěžíš. / Ó Dítě, které přicházíš / a z dřeva jeslí zvedáš kříž.

Obětní průvod
B 4. K věčnému trůnu, k chudičkým jeslím / nesem své dary víc než chudé / se srdcem nadšeným, se srdcem skleslým, / s hořkostí, která z hříchu zbude, / své radosti, svůj každý vzdych / i skrovné dílo rukou svých.

A 5. Ty, jenž jsi stvořil kytice květů, / pohřbená zrna měníš v chleby, / zahrň i nás v onu všemocnou větu, / jež hlínu země zdvihne k nebi. / Aby v nás život neuhas, / přijď, Věčný, Živý, mezi nás!

Přijímání
B 6. Vladaři duší, prameni záře, / zrozený skrytě z Panny prosté, / zrozený před námi zde u oltáře, / náš Hostiteli a náš Hoste, / proměň nás ke své podobě / a zapal touhou po tobě.

A 7. Z hlubiny věčna smrtelným lidem / Syn Boží narodil se v čase, / nám, kdo jsme žili, kdo žijem, kdo přijdem, / z chleba se rodí zas a zase, / jen z jeho těla pramení / i našich duší zrození.

B 8. Svatý déšť smývá žaly a kaly, / svatý chléb nasycuje lačné, / my jen své vyprahlé duše ti dali, / ó vláho z výše nadoblačné, / a ty jsi zde a v nás a náš, / svou krev nám do žil rozléváš.

Díkůčinění
A 9. S jakými díky přijíti k tobě / v té chvíli, kdy v nás nebe zpívá? / Ustel si v nás jako v posvátném hrobě, / vem s sebou naše srdce živá, / až o velikém vzkříšení / se řeky vrátí k prameni.

B 10. Děťátko bílé, z čistého klína / nebeská záře ze studnice, / tisíce žíznivých k tobě se vzpíná, / jediný doušku pro tisíce, / zatímco tobě matka tvá / mléko své duše podává.

A 11. Pozváni tebou klekáme před ní, / aby nás měla svými dětmi, / jako v den sváteční, tak i v den všední, / když vstanem ráno, když se setmí, / ať lásku k tobě rozvíjí / v nás láska k matce Marii!

M

T: V. Renč 1966 – N: J. Olejník 1966