303 – Duše věrné

Vstup
1. Duše věrné, Pána vizte / kráčet cestou křížovou, / za nás na své skráni čisté / nést korunu trnovou. / Hříšná zloba lidu jeho / těžký kříž naň vložila, / rodná země krále svého / ostrým hložím zranila.

Před evangeliem
2. My, kdo dále hříchy svými / těžším činíme tvůj kříž, / s ženami teď plačícími / čekáme, až promluvíš. / Bolest tvá nás napomíná / nedbat ran, jež pominou, / ale lkát, že naše vina / je tvých strastí příčinou.

Obětní průvod
3. Pro nás Ježíš na kříž sklání / tělo krutě zraněné / jako oběť smilování / za ovečky ztracené. / Bože, oběť svého Syna / přijmi v této svátosti, / pro ni chraň nás všeho zlého, / z temnoty nás vyprosti.

4. Pane světla přežádoucí, / tys náš domov, tys náš hrad; / nedej marně u bran tlouci / nám, kdo jdem ti úctu vzdát! / Svatá chvíle již se blíží / poklekáme na tvůj práh. / Pán se k lidu svému sníží / v chleba, vína způsobách.

Přijímání
5. Svaté tělo, v každé ráně / láskou Boží zářící, / svatá krvi z boku Páně, / do mé duše prýštící! / Po čem lační, po čem žízní / lidská srdce bolavá, / to jim dáš jen ty svou přízní, / jež se v Chlebě rozdává.

6. Jako setník na Golgotě / pravdu Boží nahlíží, / zástup hříšných poznává tě, / Kriste, Králi, na kříži. / Tobě, svému Spasiteli, / vyznáváme s vroucností: / Přítomen jsi vpravdě celý / v Nejsvětější svátosti.

Závěr
7. Veď nás, Kriste, dobrý Pane, / cestou kříže za sebou / k hrobu, jenž i nám se stane / zmrtvýchvstání kolébkou. / Ať ze Slunce, jež se skrývá / zde v oltářní svátosti, / do nás tryská záře živá, / příslib věčné radosti.

M

Tx: B. Jablonský 1844 – N~: KSJ 1863