307 – Kristus, příklad pokory
1. Kristus, příklad pokory, / náš Pán milostivý, / Otce svého Syn milý / a jednorozený, / pro hříšného člověka / ráčil býti chudý / a byl na tomto světě / velmi ponížený.
2. V chudé chýši pastýřské / se z Panny narodil, / celý život v chudobě / a v strasti mnohé žil. / V cizím kraji matička / jej milá skrývala, / bezživotí dítěte / když zloba hledala.
3. Na poušti byl pokoušen / a od svých nepoznán, / pohaněn a opuštěn / a v ruce hříšných dán. / Vše to z lásky k člověku / zde v světě podstoupil, / Otce svého poslušný / až k smrti kříže byl.
4. Zimu, horko, žízeň, hlad, / všechnu lidskou bolest / on přijal za Adama, / trpěl tak jeho trest. / V potu tváře, v soužení, / v slzách jest pracoval / a tak věčného chleba / svým synům dobýval.
5. S pláčem ovci hledaje, / která se ztratila, / když našel, ji s milostí / vzal na svá ramena. / Dobrý pastýř, svým ovcím / on věčný pokrm dal / a za své stádo milé / sám se na smrt vydal.
6. S křížem svým dobrovolně / se k oběti bere. / Tak vezmi i ty svůj kříž / a zapři sám sebe; / jako Kristus trpěl rád, / nežádal shovění / od Boha Otce svého / pro naše spasení.
7. Jezu Kriste, síly dej, / ať tobě stačíme, / trpělivě s křížem svým / tvou cestou kráčíme / v nebes věčnou blaženost, / kde sídlo svoje máš / a tam s Otcem od věků / vždy v slávě přebýváš.
M1 2 3 4
T~: Lukáš Pražský 1501 – N: Rohův kanc. 1541, podle Jistebnického kanc. 1420