314 – Stála Matka
1. Stála Matka odhodlaně / v slzách vedle kříže Páně, / na kterém Syn její pněl. / Její duši v hořkém lkání / sklíčenou, bez smilování / do hlubin meč otevřel.
2. Ó jak smutná, zkormoucená / byla ona svatá žena, / Matka Požehnaného! / Jak se chvěla, jak trpěla / zbožná Matka, když viděla / muka Syna milého!
3. Kdo z nás by se za pláč styděl, / kdyby Matku Pána viděl / v těžkém hoři nevinném! / Kdo by zůstal bez bolesti, / svatou Matku vida nésti / muka kříže se Synem!
4. Pro nepravost hříšných bratří / trpí Ježíš. Na něj patří, / jak ho člověk bičoval; / na drahého hledí Syna, / jak opuštěn v mukách hyna, / ducha Otci odevzdal.
5. Nuže, Matko, lásky zdroji, / dej, ať bol mě s tebou spojí, / ať jej s tebou prožívám; / dej, ať láskou vzplanout mohu / k trpícímu Kristu Bohu, / ať se jemu podobám!
6. Svatá Matko, vroucně prosím, / dej, ať v hloubi srdce nosím / živé stopy svatých ran, / na bolestech Syna tvého, / pro mé hříchy zmučeného, / ať i mně je podíl dán!
7. Dej, ať ráda duše strádá, / s Kristem snášet muka žádá, / denně, pokud budu žít; / vedle kříže s tebou státi, / spolu s tebou věrně lkáti, / Syna tvého usmířit!
8. Panno panen, jasná Paní, / dej mi ve svém slitování / druhem tvého žalu být; / v každé době blízký tobě, / ať smrt Páně nesu v sobě, / z jeho ran ať umím žít.
9. Ať mě každý bol s ním sblíží, / ať mám lásku k jeho kříži, / svatou krví opojen! / Abych nebyl vydán ohni, / přímluvami Pána pohni, / chraň mě, Panno, v soudný den!
10. Až budu se odtud bráti, / Kriste, rač mi s Matkou dáti / v nebi palmu vítězství; / a když toto tělo skoná, / dej, ať duše bezúhonná / v rajské slávě tvé se skví.
M1 2 3
T: sekvence Stabat mater, složil snad Jacopone da Todi († 1306) – N: Fr. Musil 1905