405 – Rozleťte se, zpěvy, vzhůru

Vstup
1. Rozleťte se, zpěvy, vzhůru, / zajásejte mocně v dál! / Vystřídala radost chmuru, / na východě úsvit vzplál; / země blahem zachvěla se, / z přírody Bůh smutek sňal: / vlastní mocí v plné kráse / z hrobu slavně Kristus vstal, / aleluja, Kristus vstal.

Před evangeliem
2. Láska zbožných k hrobu spěla: / Kdo jen kámen zvedne nám? / Tu však slyší od anděla: / Z mrtvých vstal, jak řekl sám! / Nechať znovu touto zvěstí / zahlaholí Boží chrám, / aby duše, plná štěstí, / povznesla se k výšinám, / aleluja, k výšinám!

Obětní průvod
3. S knězem celé lidské plémě / předstupuje před tvou tvář, / chléb a víno, dary země, / přináší ti na oltář. / Učiň naše srdce čistá, / všechno zlé v nich, Bože, zmař. / Nechť nám tato oběť chystá / na nebesích slávy zář, / aleluja, slávy zář!

Přijímání
4. Pro mé duše zmrtvýchvstání / přišla nyní hodina; / k Boží lásky uvítání / touha má se upíná. / V této chvíli se mi chystá / nejmilejší hostina: / Přijď již ke mně, lásko čistá, / veliká a jediná, / aleluja, jediná!

5. Klaním se ti, Všemohoucí, / proti tobě jsem jen prach. / Ty však chceš, bych v lásku vroucí / proměnil svůj lidský strach. / Dej, by oko víry zřelo, / co se tají v způsobách: / tvoje krev a tvoje tělo, / jež přemohlo smrti práh, / aleluja, smrti práh.

Závěr
6. Pastýři náš, Spasiteli / pobloudilých lidských stád, / aby duše život měly, / sám ses přišel v oběť dát. / I když někdy světa zmatky / poruší tvůj věčný řád, / svolej vždy své ovce zpátky, / nepřestaň nás milovat, / aleluja, milovat.

M

T~ : Č. Tomíško 1943 – N: S. Mach 1943