517 – Pozdvihni se, duše, z prachu

Vstup
1. Pozdvihni se, duše, z prachu, / zaleť k rajským končinám, / s bázní, ale beze strachu / vstup tam v lásky svatý chrám. / Vzleť, kde Bůh tvůj věčný sídlí, / blaží svaté, světice, / a vše kryje lásky křídly / jako plod svůj orlice.

2. Sláva tobě, velký Bože, / jenž jsi stvořil tento svět! / Ráno voláš slunce z lože, / zjara budíš vonný květ. / Jitřní záře, duhy krása, / světlý den i jasná noc, / všechno slávu tvoji hlásá, / zvěstuje tvou božskou moc.

Před evangeliem
3. Ty, jenž dáváš klasům zráti, / krásou šatíš lilie, / dej se nám vždy lépe znáti, / jak tě Syn tvůj zjevuje. / Kéž nám pravda slova tvého / svítí ve tmách světlem svým, / k sídlům blaha nebeského / buď nám vůdcem bezpečným.

Obětní průvod
4. Přijmi dary sluhy svého, / jež tvá země zplodila / a jež moudrost Syna tvého / za oběť si zvolila; / učiň, ať ta oběť čistá / slovem tvým se promění / v tělo a krev Jezu Krista / a nám všem je k spasení.

Přijímání
5. Serafín se v úctě koří, / cherub padá na svou tvář, / neboť ten, jenž světy tvoří, / k nám se snížil na oltář. / Bože svatý, Bože silný, / jeden v světa oboru / nesmrtelný, nerozdílný, / přijmi naši pokoru.

6. Vzdejme díky Pánu svému, / který duši nasytil, / aby tělu smrtelnému / chlebem spásy věčné byl. / Zůstaň s námi, Jezu milý, / ty jsi vzácný z nebe host, / život náš a pramen síly, / naše radost, blaženost.

Závěr
7. Lid tvůj, Bože, se ti klaní / v rozloučení hodině. / Uděl svoje požehnání, / Otče, věrné rodině. / Žehnej církvi, žehnej vlasti, / žehnej všemu národu, / dej nám, dárce věčné slasti, / ve všem dobrém úrodu.

M

Tx: B. Jablonský 1852 – N: Kniha chorální 1847