522 – Plníme, Kriste, tvoje přání

Vstup
1. Plníme, Kriste, tvoje přání / a scházíme se k díkůvzdání. / Sjednoť nás v jeden živý chrám, / kde nikdo necítí se sám. / Odkládám všechno, co je mé, / přijímám společné.

Před evangeliem
2. Pán mluví naší lidskou řečí, / zve ohrožené do bezpečí. / Ať slyší každý, kdo má sluch, / co v hluku světa šeptá Bůh. / Dej církvi bohatnout a růst / slovem svých svatých úst.

Obětní průvod
3. Vkládám, co mám, na misku s chlebem / a obsah srdce spojím s nebem: / Své slzy, strach i oběti, / práce i prosby za děti; / to vše a víc, co znáš jen sám, / ti, Pane, podávám.

4. Přilévám do kalicha s vínem / dík za přátelství s Božím Synem, / za slunce skryté v oblaku, / za zemi plnou zázraků, / za bratry, sestry, s nimiž smím / sdílet se s Bohem svým.

Přijímání
5. Pán o všechno se se mnou dělí / a já se bojím dát se celý. / Uzdrav mé mělké, malé já, / ať zcela se ti odevzdá / a čerpá sílu ze zdroje / lásky a pokoje.

6. Hlas zve a volá: Svaté svatým! / V náruči tvé se zcela ztratím. / Tvůj dech mě křísí, zvedá dlaň, / zas šťasten jsem a odhodlán. / Co ty chceš, Pane, chci i já, / ve všem buď vůle tvá.

Díky
7. Ať nikdy nedozní zpěv díků / v životě všech tvých učedníků. / I když tě ztrácí pohled náš, / ty s námi, Pane, zůstáváš / a dáš nám sílu světu nést / nejradostnější zvěst.

Závěr
8. Dík za odvahu začít znovu, / až vrátíme se do domovů. / I my tě zveme: Vejdi k nám, / dej smysl bolestem i hrám, / probouzej k pravdě z planých snů, / buď svátkem všedních dnů.

M

T: redakce 1986 – N: V. Tugendlieb 1986