810 – Ó Maria, útočiště naše

Vstup
1. Ó Maria, útočiště naše, / anděl Páně tebe pozdravil: / Panno, z Ducha počneš Mesiáše, / aby z lidstva těžké viny smyl. / Uslyš, Matko, naše vroucné zpěvy, / přimlouvej se za nás, děti Evy, / ať nám Syn tvůj, divem zplozený, / otevře ráj hříchem ztracený.

Před evangeliem
2. Mudrci se zbožně, Matko blahá, / poklonili tvému Dítěti; / moudří posud jeho slova drahá / ukládají věrně v paměti. / Oblohy a země krása zhyne, / slovo tvého Syna nepomine; / pros, ať světlo jeho učení / na cestu nám svítí k spasení.

Obětní průvod
3. Když jsi v chrámě svoje nemluvňátko / Simeonu v lokty vkládala, / tehdy jsi též, přeblažená Matko, / sebe Pánu v oběť dávala. / S tebou chceme Bohu v oběť nésti / svoje síly, snahy a bolesti, / chceme vždy jen Krista milovat, / jemu stále žít a umírat.

4. V chrám jsi vedla Syna, zbožná Panno, / aby v domě Otce přebýval, / rozjímal, co v Písmech svatých psáno, / hořel ohněm modliteb a chval. / I nás nyní přiveď k Synu svému, / z čisté lásky pro nás vtělenému, / ať se jemu zasvěcený chrám / stane milým domovem i nám.

Přijímání
5. Syn tvůj milý ve smrtelném boji / tobě Jana za ochránce dal, / nám pak všem své tělo a krev svoji / na památku muk svých odevzdal. / Ó náš Jezu Kriste, hřeby spjatý, / nejsme hodni jísti pokrm svatý; / řekni však jen slovo jediné / a náš hřích a neduh pomine.

Závěr
6. Když pak Syn tvůj zvolal: Dokonáno! / v těžkých mukách, v hrozném trápení, / útěchu jsi měla, svatá Panno, / že tak získal lidstvu spasení. / Vypros nám, ať v dobru prospíváme, / pozemskou pouť šťastně dokonáme, / aby nám dal Syn tvůj na trůnu / s tebou věčné slávy korunu.

M

Tx: KSJ 1863 – Nx: 15. stol. (Franus 1505)