812 – Tisíckráte pozdravujeme tebe
1. Tisíckráte pozdravujem tebe, / ó Matičko Krista Ježíše; / ty jsi krása veškerého nebe, / tobě celá říše koří se. / Ty jsi po Bohu ta nejprvnější, / tobě čest a chválu nejpřednější / andělé a svatí vzdávají, / královnou tebe nazývají.
2. Přispěj také nám, ó Matko naše, / všichni vroucím srdcem žádáme. / Jediné tys útočiště naše, / po Bohu nad tebe nemáme. / Ať ti můžem chvály prozpěvovat / a tvé svaté jméno oslavovat; / tak, jak tobě patří po Bohu, / chceme tě chválit v každou dobu.
3. Neboť Stvořitel nebe i země / za svůj stánek tebe vyvolil; / člověčenství naše přijal z tebe, / slávou matky své tě ozdobil. / Ježíš Kristus, Bůh a člověk pravý, / moudrost věčná, vládce věčné slávy, / hořké muky kříže podstoupil, / aby lidstvo všechno vykoupil.
4. Na Siónu ty jsi utvrzená, / v městě sídlíš věčně blaženém; / dřív než bylas na svět narozená, / poctěná jsi v slovu prorockém. / Požíváš teď oné blaženosti, / připravené tobě od věčnosti / od dobroty Boha věčného, / Otce, Syna, Ducha svatého.
5. Ó překrásná paní, na Libanu / jako cedr k nebi zvýšená, / jako cypřiš na hoře Siónu, / jako v Kades palma vznešená, / jako růže v Jerichu jsi krásná, / jako ranní denice jsi jasná, / oliva jsi krásná na poli, / javor u vod v tichém údolí.
6. Lilie jsi ze všech nejkrásnější, / která dává vůni líbeznou; / ze všech květů ty jsi nejvzácnější, / občerstvuješ duši znavenou. / Před tvou krásou slunce, měsíc hasne, / Paní mocná nebes říše jasné, / ty jsi jistá brána nebeská, / blaho naše, radost andělská.
7. Zdráva budiž, Panno nejslavnější, / Matko Páně neporušená, / Trojice jsi stánek nejsvětější, / od věčnosti Bohem zvolená. / Panno moudrá, schránko Boha vzácná, / na obloze duho velmi krásná, / Šalomouna křeslo vznešené, / Gedeona rouno zrosené.
8. Kdo by mohl všechnu slávu tvoji / na tom světě ústy vyznati, / kterou Syn tvůj jen pro lásku svoji / ráčil tobě v nebi schystati. / Byť i všichni chválu tobě pěli, / jménem tvým zněl obor světa celý, / větším světlem plane sláva tvá / na nebesích, Matko Kristova.
9. Před obrazem tvým, ó Matko Páně, / chceme prosby svoje skládati; / kéž nás chrání tvé mateřské rámě, / kdykoliv tě budem žádati. / V smutku světa, v nouzi, v těžkém kříži / k tobě srdce s důvěrou se blíží: / přímluvkyní buď nám na nebi, / pomocnicí v dobách potřeby.
10. Vypros víru, naději a lásku, / světlo ctnosti v duši rozněcuj, / odvrať od nás hlad a mor a válku, / v bídě každé při nás věrně stůj. / Až pak Syn tvůj z žití pozemského / před trůn slávy své a soudu svého / duše naše bude volati, / tehdy, Matko, rač se zastati.
M1 2 3
Tx N: lidový, před r. 1800