821 – Dělníku Boží

Vstup
1. Dělníku Boží z královské krve, / tys k dílu spásy byl povolán, / když svého syna a Pannu matku, / svůj dvojí poklad svěřil ti Pán. / Nad jesličkami v betlémské noci / co Boží stráž jsi s anděly bděl; / námahy denní lidského díla / s tebou poznával náš Spasitel.

Před evangeliem
2. Dělníku Boží, tesaři věrný, / tys Pánu světa zbudoval krov / a v domku chudém slyšels ty první / posvátnou hudbu Kristových slov. / Měla zvuk lidský a moudrost Boží / a tys jí duši otvíral rád. / Nauč nás také, pěstoune tichý, / pravdám posvátným své srdce vzdát.

Obětní průvod
3. Dělníku Boží, pro Dítě s matkou / denní chléb chystáš lopotou svou, / nečekáš za ni odměny jiné, / než úsměv díků v tváři těch dvou. / Ve službě věrné, ve službě stálé / Bohu tak dáváš všechno, co máš; / podej i za nás na oltář svatý / trpký i sladký každý den náš.

4. Dělníku Boží, tvým celým domem / den za dnem stále vál Boží dech; / přesto jsi spěchal s rodinou svatou / do chrámu Páně v svátečních dnech. / Kázal tak zákon, toužila duše / po slavném Božím shromáždění, / k němuž se snáší z pahorků věčných / Hospodin, Bůh všech pokolení.

Přijímání
5. Dělníku Boží, Syna jsi hledal / na pouti v slavný Jeruzalém. / Našels ho v chrámě, jak slovem vroucím / Otcovu slávu zjevuje všem. / Pomoz nám najít vtělené Slovo / a věřit z hloubi upřímnosti, / že na nás čeká s toužebnou láskou / sám živý Kristus ve svátosti.

6. Pěstoune Kristův, příteli Boží, / u stolu tvého jídal Bůh sám; / ty nás veď nyní k hostině svaté, / v níž tělo své on podává nám. / Ať spojen s námi, se svojí církví, / kterou dal tobě do ochrany, / svůj život vlévá haluzím suchým, / on, vinný keř, nám zvěstovaný.

Závěr
7. Dělníku Boží, po díle dobrém / tělo i duši Bohu jsi dal; / v hodince smrti, tiché a zralé, / sám Boží Syn ti u lože stál. / Pros nyní za nás v království věčném, / na němž ti Pán dal královský díl, / aby i v naší hodině smrti / Kristus, Pán míru, přítomen byl.

M

T: V. Renč 1967 na námět J. Filipa – N: P. Eben 1967