828 – Bože, cos ráčil
1. Bože, cos ráčil před tisíci roky / rozžati otcům světlo víry blahé, / jenžto jsi řídil apoštolů kroky / z východu k naší Moravěnce drahé. [: K tobě hlas prosby z této vlasti vane: / Dědictví otců zachovej nám, Pane! :]
2. Na Velehradě bratři ze Soluně, / Cyril a Metod, kázali nám spásu; / ochranu skytli v církve svatém lůně, / učili národ znáti ctnosti krásu. [: Od doby té nám světlo víry plane: / Dědictví otců zachovej nám, Pane! :]
3. Jazykem rodným Boží chválu pěli, / mateřskou řečí knihy svaté psali, / získali láskou Kristu národ celý, / život nám na vše věky zachovali. [: Nezhyne rod, jenž věřit neustane: / Dědictví otců zachovej nám, Pane! :]
4. Kolik to bouří nad vlastí se sneslo, / o život bylo zápasit nám v boji, / mohutné sídlo Svatopluka kleslo, / Velehrad víry bez pohromy stojí. [: Apoštolů to dílo požehnané: / Dědictví otců zachovej nám, Pane! :]
5. Velehrad náš, ten rozkvétá vždy znova / a žádná moc už nám jej nerozboří, / pokud náš národ v hloubi srdce chová / důvěru k Matce, která divy tvoří. [: Maria za nás prosit nepřestane: / Dědictví otců zachovej nám, Pane! :]
6. Otcové naši, svatí apoštolé, / ctí vaše jména stále národ vděčný. / Neopouštějte nikdy svého pole, / ať vaše setba dozraje v plod věčný. [: Ať na ni rosa požehnání kane: / Dědictví otců zachovej nám, Pane! :]
7. I když se pyšná nevěra kol vzmáhá / a peklo seje koukol nových zmatků, / nebudem dbáti odvěkého vraha, / nedáme sobě bráti věčných statků. [: Víře vždy věrní budou Moravané: / Dědictví otců zachovej nám, Pane! :]
M1 2 3
T: Vl. Šťastný 1893 – N: polská píseň