832 – Ještě než vzpjal se první chrám
1. Ještě než vzpjal se první chrám / nad vrchy této země, / ještě než pokoj vešel k nám / a zvon se ozval temně, / ty první zaslechlas horoucí Kristův hlas / z úst kněze Metoděje.
2. Rozkvetlas náhle z pohanství / v převzácnou prvosenku / pravého jara křesťanství, / když ještě všude venku / úpěla bědná zem v čekání dychtivém / na kroky apoštolů.
3. Jak svítíš slavně zářící / na kraji temných bájí, / pěstounko, vnuku kněžici / a všem, kdo uznávají / v něm pána statků svých, v úzkostech časů zlých / veliká pomocnice.
4. Ty matko kněží vznešená, / ty víry šiřitelko, / co trpí kde, lék v tobě má, / nešťastných těšitelko, / soucitné srdce Čech, jež hledáš v bědných všech / tvář zmučeného Krista.
5. Dobroto dávná, štípená / na jabloň vzácných plodů, / větvemi svými skloněná / nad úděl svého rodu, / ochraň nás, ať tvůj kraj rozkvétá v zemský ráj, / v spanilost Václavovu.
6. V mírnosti své vždy nad jiné / nejstatečnější žena, / bez kapky krve jediné / oběti zadušená, / by zhynul s tebou hlas, jejž všude šířilas / pro spásu lidu svého.
7. S námi buď, svatá Ludmilo, / přímluvo naše jistá, / všech srdcí věrných posilo, / zvěstovatelko Krista! / Tvůj život i tvůj skon kéž znějí nám jak zvon / chval Božích každodenně.
M1 2 3
Tx: J. Zahradníček 1949 – N: P. Eben 1967