834 – Lid český
1. Lid český z víry staleté, / jenž k tobě, Kriste, vzhlíží, / s důvěrou, s myslí dítěte / tvář zvedá k tvému kříži. / A před oltářem tvým vždy věrně kleká s ním / Zdislava, dívka Páně.
2. Přes věky až po dnešní den / nám její příklad září. / Moudrost i krásu českých žen / má v oslavené tváři. / Svých pozemských pár let rozvila v rajský květ / Zdislava, dívka Páně.
3. S matkou i celou rodinou / čítala v Boží zvěsti. / Mír plnil duši nevinnou, / dech domova a štěstí. / Dnem, nocí, v každý čas, vším promlouval ten hlas / k Zdislavě, dívce Páně.
4. Ten Boží hlas jí pověděl / o vlastní cestě kříže. / Dům opustila, jak Pán chtěl, / dál do hor, k nebi blíže. / Bídu a kamení v chléb lásky promění / Zdislava, dívka Páně.
5. Muž si jen útlou dívku bral, / nad ženou nyní žasne: / hlas tichý, jenž v ní zpívá dál, / sepjaté ruce krásné, / vše jsou teď nástroje pro službu pokoje / Zdislavě, dívce Páně.
6. Matka svých dětí matkou všech, / všech potřebných se stává. / Ne křik a pláč, už pouhý vzdech / v ní soucit rozžehává. / Prosícím staví dům od země k nebesům / Zdislava, dívka Páně.
7. Zdislavo, ženo z našich žen, / růžičko požehnaná: / když kdokoliv z nás obtížen, / když v srdci pálí rána, / skloň se k nám ze slávy, ty hvězdo Moravy, / Zdislavo, dívko Páně!
M1 2 3
T: V. Renč 1972 – N: P. Eben 1967