838 – Svatým bratřím chvály znějí
1. Svatým bratřím chvály znějí, / Cyrilu a Metoději. / Naši zemi, úhor spící, / proměnili ve vinici. / Tam, kde člověk Bohem hoří, / nový řád Duch Svatý tvoří. / Vzdělávejte dál a zas / církev, národ, celou vlast.
2. Sestro mocná přímluvami, / svatá Ludmilo, buď s námi! / Zní hlas, volá, výzvu nese / do všech věků: Proměňte se! / Ty jsi prošla křtem té změny, / ne však národ zaslepený. / Dnes a v každém století / zraje plod tvé oběti.
3. Svatý Václave, náš kníže, / rozmnožil jsi slávu kříže. / Nejsilnější pán a vládce / je ten, kdo je silný v lásce. / Tisíc let už tvoje vláda / tvářnost našich dějin spřádá. / Dej i nám, ať s Ježíšem / na život a na smrt jdem.
4. Pastýř věrný v službách Otce, / biskup Vojtěch, zná své ovce. / Vlastním lidem zapuzený, / ohněm zkoušek vytříbený / učí nás, jak s křížem dojít, / všechno snést i krev svou prolít. / Vede národ znavený / k jedinému Prameni.
5. Z našich světců Prokop prvý / Krista neoslavil krví. / V hloubi lesů u Sázavy / objevuje poklad pravý. / Boží pramen v tichu prýští, / hasí žízeň v dobách příštích. / Za dědictví bohaté / díky, svatý opate.
6. Zdislavo, ty paní chudých, / květe vzrostlý z naší půdy, / ženo soucitná a zbožná, / kéž tvou pomoc národ pozná. / Uč nás slyšet v každém bližním / Kristův hlas, jenž volá: Žízním! / Pomoz matkám, manželkám / stavět z rodin živý chrám.
7. Dík a prosba stále živá / sestru Anežku dnes vzývá. / Perla královského rodu / rozhodla se pro chudobu. / U Vltavy klášter staví, / službou chudým Krista slaví. / Cestou smíru, pokoje / se svým lidem putuje.
8. Svatá Hedviko, buď zdráva, / památka tvá nepřestává. / Kněžnou jsi i kajícnicí, / manželkou i řeholnicí. / Hříchy doby, v níž jsi žila, / tvoje víra převážila. / I dnes v církvi pomoz všem / uznat vzácný podíl žen.
9. Ježíš mezi apoštoly / bratrů dvojice si volí. / S Vojtěchem, svým bratrem svatým, / spěchá k pohanům i Radim. / Žije dílo Gorazdovo / i svědectví Hrozantovo. / Jim a bezejmenným všem / s celou církví děkujem.
10. Otče hodný vděčné úcty, / svatý Jene Nepomucký! / Kněžské srdce, v Bohu stálé, / nepodlehne zvůli krále. / Muka tvého umírání / Ježíš mění v požehnání. / Kéž i dnešní bratři tví / najdou sílu k hrdinství.
11. Díky Janu Sarkandrovi / za svědectví psané krví. / V dobách zmatků, tmy a svárů / obstál strážce Božích darů. / Vypros kněžím, otče Jene, / srdce pevné, nezlomené, / které bolest ani strach / neochromí ve zkouškách.
12. Vděčně chválí církev celá / Klementa Hofbauera. / Dodnes žehná, prosí, tvoří, / světoběžník v službě Boží. / Duším, jež se v hříchu ztrácí, / zpovědník zas život vrací. / Uč nás dávat víc než brát, / celý národ Kristu vrať!
13. Celý svět je Božím polem, / Pán chce všechny za svým stolem, / horstva ani oceány / setbě Slova nezabrání. / Z Čech do Ameriky míří / muž, jenž výzvy Boží šíří. / Ovoce tvé zůstane, / svatý Jene Neumanne.
14. Světce Klimenta též ctíme, / papeže z dob rané církve, / jehož úctu v našem kraji / staletí nám předávají. / Ježíš přátelům svým věří, / klíče od nebe jim svěří. / Kliment za časů, kdy žil, / život za ně položil.
15. Svatý Víte, mladý svědku, / známý rodům dávných předků, / cizí je tvůj kraj i doba, / neznámá je tvá podoba. / Přesto v Kristu, živém kmeni, / důvěrně jsme sjednoceni. / Svěřujem tvé ochraně / mládež v našem národě.
16. Svatý Norbert dnes jak kdysi / ducha smíru v církvi křísí. / Slovy, činy oznamuje, / že jen Ježíš sjednocuje. / Z mnoha zrn se chleba stává, / z mnoha bratří církev pravá. / Kéž jsme kvasem jako ty / smíru, lásky, jednoty.
M1
T: redakce 1986 – N: Zd. Pololáník 1986