904 – Tvůrce mocný
1. Tvůrce mocný nebe, země / a co svět se jmenuje, / jehož božství všechno plémě / v celém světě zjevuje; / tebe, Pána pánů, vzývám, / který sídlíš na nebi, / tobě píseň chvály zpívám, / tebe duch můj velebí.
2. Ať jsem srdce šlechetného, / Pane, přispěj silou svou, / v těžkých pracích stavu mého / nenech klesnout mysl mou. / Starost mnohá duši tíží / v trpkých zkouškách života, / oko tvé však na mě shlíží, / přeje mi tvá dobrota.
3. Souží-li mě nedostatek, / k tobě budu volati; / sejmeš smutek, sejmeš zmatek, / když tě budu vzývati. / Chceš, abychom jako k Otci / v tísni k tobě volali, / od tvé lásky, od tvé moci / všechno dobré doufali.
4. I když někdy zarmucuje / protivenství srdce mé, / důvěra mě povzbuzuje, / abych vzýval jméno tvé. / Když je nejhůř, ty jsi nejblíž, / naši lidskou bídu znáš, / u tebe je pomoc nejspíš, / protože jsi Otec náš.
5. Nebudu se nouze báti, / vždyť Bůh o mě pečuje; / když mě přítel nechce znáti, / naděje má v Bohu je. / Jestli kříž a protivenství / na ramena měl bych vzít, / Kristův příklad v člověčenství / chci vždy na paměti mít.
6. Kdyby pak mě pomyšlení / na smrt blízkou soužilo, / nad tím, že již léku není, / srdce mé se rmoutilo: / Bože, vírou požehnanou / potěš duši sklíčenou, / že smrt těla je jen branou / v říši nebes blaženou.
M1 2 3
Tx: letáček z r. 1827 – N: počátek 19. stol.