079 – Je cesta trním posetá

Vstup
Je cesta trním posetá, / jež liliemi prokvétá. / Šel po ní s křížem Kristus Pán. / K ní každý z nás je povolán / a jeho vlídným okem zván.

1. Kdo Kristu volá Ukřižuj!, / ten v hřeby mění jazyk svůj, / ten Krista vskutku křižuje. / A Kristus, to tvůj bližní je, / zášť slov jej k smrti bičuje.

2. Na krutých soudců pokyny / svůj oltář vzal Pán nevinný, / na slabá bedra těžký kříž. / Však srdce zdolá jeho tíž, / ba lidstvo na něm zvedne výš!

3. Hle, zkrvavená kolena / o tvrdý kámen zraněna, / pro naši lenost v modlitbách, / bez nichž je rozum v bludů tmách / a vůle mdlá v zlých hodinách.

4. Kdo vloží ruku na Syna, / ten množí muka Matčina, / neb Matka trpí v dítěti. / To kdo má stále v paměti, / své ruce a rty posvětí.

5. Pán slábne. Třeba člověka, / jenž posměchu se neleká / a odsouzenci pomůže. / Pán hledí teskně na muže, / zda strach v nich láska přemůže.

6. Čest vzdejme ženě hrdinné. / Na sebe nedbá pro jiné. / Na Pána s láskou pozírá,  / zlým zástupem se prodírá, / tvář přesvatou mu utírá.

7. Tím potem, jenž tvář zalije, / Pán rád by svlažil lilie! / By mladým zpevnil nevinnost, / ctnost manželům a poctivost, / padá pro naši smyslnost.

8. Pán okem těší zástup žen, / ač sám je k smrti usoužen. / Pln lásky matky poučí, / ať dětem ve svém náručí / i sobě věčnost zaručí.

9. Ježíš, břemenem obtížen, / potřetí padá pod křížem. / Pro pýchu, kterou v okovy, / s ním k spolupráci hotovi, / se prodáváme ďáblovi.

10. Pán, drzým davem obstoupen, / žluč má pít, o šat oloupen, / by odvahu nám k ctnosti dal, / květ čistoty nám zachoval, / nás před opilstvím varoval.

11. Jak divně ten svět odplácí! / Za láskyplnost, za práci / dá Kristu hřeby proklaté, / dá na kříž ruce přesvaté, / tak chudé, a tak bohaté.

12. Pán Dokonáno! zavolal / na všechny strany v šíř i v dál! / Je dána oběť jediná, / již smyta lidstva provina, / svět je už Boží rodina.

13. Hle, druhá Eva pod křížem / meč sedmerý má v srdci svém. / Jak Matka lidstva jednala, / za plod, jejž Eva odňala, / svůj Otci v oběť podala.

14. Má chudý pohřeb Kristus Král! / Vše vnější mu svět odebral. / Vzít nemohl však Boží jas, / jenž, ztlumen v hrobě krátký čas, / v blesk vyšlehne v den třetí zas!

Závěr
15. V tvou lásku, Pane, věříme / a srdce svá ti svěříme. / Veď údolím nás slz a běd, / tam, kde skrz tebe budem smět / Trojici věčné chvály pět. / Amen.

T: A. Šuránek 1968 – N: J. Olejník 1998