981 – S knězem v tomto okamžiku

Vstup
1. S knězem v tomto okamžiku, / před tebou se koří lid. / Bože velký, Slitovníku, / rač nám viny odpustit. / Kéž by naše srdce vzplála / čistým ohněm v mocný žár, / aby vroucí dík ti vzdala / za přesvatý kněžství dar. / Tvoje láska nezná mezí. / Co ti za vše můžem dát? / V kněžství, věčný Veleknězi, / chceme tebe milovat.

2. Sláva Bohu na výsosti! / s anděly se modlí kněz. / Kéž i píseň jeho ctností / stoupá s nimi do nebes! / Jako kdysi oné chvíle / změnila se půlnoc v jas, / tak ať kněžství sněhobílé / k Otci světel vede nás! / Tvoje láska nezná mezí. / Co ti za vše můžem dát? / V kněžství, věčný Veleknězi, / chceme tebe milovat.

Před evangeliem
3. Slovem Božím zachvívá se / požehnaný kněžský ret. / Ach, kdy ke své vlastní spáse / naslouchat mu bude svět? / Kněžská srdce učiň silná, / v Duchu Svatém dej jim růst, / věčná Pravdo neomylná, / promlouvej k nám z jejich úst! / Tvoje láska nezná mezí. / Co ti za vše můžem dát? / V kněžství, věčný Veleknězi, / chceme tebe milovat.

Obětní průvod
4. Klenby nebes zajásaly, / k nim se druží země klín: / Od všech tvorů hoden chvály / třikrát svatý Hospodin! / Větší čest však z kněžských retů / bude tobě podána, / vstříc ti pějem, Králi světů, / s knězem vroucí Hosana! / Tvoje láska nezná mezí. / Co ti za vše můžem dát? / V kněžství, věčný Veleknězi, / chceme tebe milovat.

5. Chleba dar a kalich vína / pozvedá kněz před tvou tvář. / Naše dlaň se k tobě spíná, / srdce kladouc na oltář. / Rač je přijmout s blahou lící! / Chceme kněžství prospěti: / Dej, by kněží, obětníci, / sami byli obětí! / Tvoje láska nezná mezí. / Co ti za vše můžem dát? / V kněžství, věčný Veleknězi, / chceme tebe milovat.

Přijímání
6. Hostina je připravena, / kdo jsi čist, jsi na ni zván! / Nekonečná její cena, / pokrmem je Bůh a Pán! / Kéž tvá duše při tom cítí / velkou Boží dobrotu: / je to kněz, jenž tebe sytí / svatým chlebem k životu! / Tvoje láska nezná mezí. / Co ti za vše můžem dát? / V kněžství, věčný Veleknězi, / chceme tebe milovat.

7. Vina lidstvu v srdci hlodá. / Ach, dej nalézt pravý lék! / Ve své krvi nám jej podá / čistý Boží Beránek. / Aby důkaz lásky zmnožil, / otevřít dal kopím bok, / v kněžské ruce navždy vložil / milostí svých veletok. / Tvoje láska nezná mezí. / Co ti za vše můžem dát? / V kněžství, věčný Veleknězi, / chceme tebe milovat.

8. Kněžská dlaň se zvedá znovu, / naznačujíc svatý kříž. / Zda v ní ruku Ježíšovu, / moje duše, vždycky zříš? / Pane, v toto požehnání / lásku svého Srdce vlej, / všem svým kněžím božskou dlaní, / Spasiteli, požehnej! / Tvoje láska nezná mezí. / Co ti za vše můžem dát? / V kněžství, věčný Veleknězi, / chceme tebe milovat.

Závěr
9. Naposled zní prosba vřelá, / nehleď, že jsme viníci. / Hleď na stáda osiřelá, / opuštěnou vinici. / Důvěru v tvé Srdce máme, / rozjasni své církve tvář: / Dej, nám kněze! K tobě lkáme, / kněžím pak dej svatozář! / Tvoje láska nezná mezí. / Co ti za vše můžem dát? / V kněžství, věčný Veleknězi, / chceme tebe milovat.

M

T: Č. Tomíško 1942 – N: S. Mach 1942